Midžič
(Založena nová stránka: logů vypráví o veselých prťouscích s velkou hlavou, kteří znenad...) |
m |
||
| (Není zobrazena 1 mezilehlá verze od 1 uživatele.) | |||
| Řádka 8: | Řádka 8: | ||
| − | [[ | + | Mýtus o ďábělských midžičích si našel svou cestu téměř do každého koutu [[Coraabia|Coraabie]]. I v naprosto odlišných kulturách nacházíme slovo ''""midžič""'', či alespoň jeho blízký foném, jenž označuje bytůstku, která nějak škodí nejčastěji v domácnosti či na pracovišti. Krade, maže [[sub-log|logy]], mění hesla a dokonce zařizuje ošklivé nehody. Mnozí jeho podobu škodolibého diblíka považují za výtvor dětské imaginace. Tím ale midžičové nejsou. Mnoho kultur má generační paměť, ale jen těch pár, které nejsou založené na ústním předávání, si dodnes předávají přesný obraz kanibalů [[Mid-Gi]]. Svým vzhledem připomínali spíš nedonošené [[mograt]]ské dítě než nelítostného válečníka, ale to jen do té doby než se dostali blíž, aby nechali své oběti pocítit děsivou auru jejich psýché. |
| − | [[en: | + | Bájní ďáblové [[Mid-Gi]] se zjevovali zdánlivě odnikud. Chovali se okázale a drze, jakoby jim nehrozilo žádné nebezpečí. Namátkou si vybírali oběti, které paralyzovali mentálním útokem a pak zaživa pozřeli. Jakýkoliv odpor lámali jako mávnutím proutku. Nejstrašnější pak bylo jejich chování k dětem. ""Midžičové"" je prý bytostně nesnášeli proto, že je považovali za nedokonalé napodobeniny jich samých. |
| + | |||
| + | Populární záhadologové [[Ar'Dekh]] a [[Kalawu]] pátrali po stopách kanibalů [[Mid-Gi]]. Cesta za mýtem skrze datové sítě a mnoho vyprázdněných šálků [[yaff]]u je dovedla k obskurní hypotéze, že midžičové byli poraženou civilizací z doby [[Kultury Šera|kultur Šera]]. Za trest prý byli připraveni o schopnost rozmnožovat se. Potomstvo bylo stále menší a dožívalo se kratšího života, až [[Mid-Gi]] údajně zcela vymřeli. | ||
| + | |||
| + | [[en:Midjitch]] | ||
Aktuální verze z 29. 1. 2020, 04:16
(Coraabia Artist: Marius Siergiejew)
Rasa: Mid-Gi
Domovský svět: neznámý
Éra: ?
Mýtus o ďábělských midžičích si našel svou cestu téměř do každého koutu Coraabie. I v naprosto odlišných kulturách nacházíme slovo ""midžič"", či alespoň jeho blízký foném, jenž označuje bytůstku, která nějak škodí nejčastěji v domácnosti či na pracovišti. Krade, maže logy, mění hesla a dokonce zařizuje ošklivé nehody. Mnozí jeho podobu škodolibého diblíka považují za výtvor dětské imaginace. Tím ale midžičové nejsou. Mnoho kultur má generační paměť, ale jen těch pár, které nejsou založené na ústním předávání, si dodnes předávají přesný obraz kanibalů Mid-Gi. Svým vzhledem připomínali spíš nedonošené mogratské dítě než nelítostného válečníka, ale to jen do té doby než se dostali blíž, aby nechali své oběti pocítit děsivou auru jejich psýché.
Bájní ďáblové Mid-Gi se zjevovali zdánlivě odnikud. Chovali se okázale a drze, jakoby jim nehrozilo žádné nebezpečí. Namátkou si vybírali oběti, které paralyzovali mentálním útokem a pak zaživa pozřeli. Jakýkoliv odpor lámali jako mávnutím proutku. Nejstrašnější pak bylo jejich chování k dětem. ""Midžičové"" je prý bytostně nesnášeli proto, že je považovali za nedokonalé napodobeniny jich samých.
Populární záhadologové Ar'Dekh a Kalawu pátrali po stopách kanibalů Mid-Gi. Cesta za mýtem skrze datové sítě a mnoho vyprázdněných šálků yaffu je dovedla k obskurní hypotéze, že midžičové byli poraženou civilizací z doby kultur Šera. Za trest prý byli připraveni o schopnost rozmnožovat se. Potomstvo bylo stále menší a dožívalo se kratšího života, až Mid-Gi údajně zcela vymřeli.
