Megaruuk
| Řádka 8: | Řádka 8: | ||
| − | [[ | + | Masožravý gigant věků dávno minulých, megaruuk, obýval [[Annor]] již od [[Prvolom]]ů před prvním štěpením kontinentů. Megaruuci tehdy doslova ovládli povrch planety a pomyslnou korunu králů potravního řetězce suverénně obhájili na všech třech [[annor]]ských kontinentech. Běžný jedinec mohl dorůst výšky až devadesát metrů a vážit několik set tun, což megaruuka řadí mezi historicky největší [[ruuk]]y v celé [[Xenozóna|Xenozóně]]. S rozvojem civilizace se megaruuci pomalu vytrácí. Posledním útočištěm se jim stávají křemíkové [[Ka-pai|ka-paiské]] pouště, o které [[Annor|Annořané]] neprojevují zájem, avšak zcela vyhovují megaruuckému způsobu lovu. Osamocení jedinci vyčkávali na kořist celé týdny ve stavu částečné hybernace. Jakmile však zachytí pach blížící se potravy, ihned vyrážejí do útoku. |
| + | |||
| + | Navzdory své síle a mohutnosti se [[Ka-pai|ka-paiský]] megaruuk spoléhal při lovu především na moment překvapení. Útočil nečekaně ze své podzemní sluje, načež zaseknul svůj sekerovitý roh hluboko do těla oběti a následně jej vyrval i s velkými kusy tkáně. Oběť obvykle zahynula na vykrvácení či těžké trauma z hlubokých zranění. Megaruuk pak svou kořist zatáhl do podzemí, kde ji v poklidu pozřel. | ||
| + | |||
| + | Megaruuk byl [[Annor]]y odjakživa obdivován i zatracován. Muži si jako symbol síly vyřezávali přívěsky ve tvaru megaruukova rohu, nejlépe přímo z rohoviny skoleného giganta. Dochovala se psaná svědectví o epických soubojích megaruuků s [[dynir]]y, které postup civilizací časem vyhnal na vyprahlý jih. [[Annor|Annořané]] jejich titánské střety vnímali jako přírodní pohromu a znamení konce světa. | ||
[[en:Megaruuk]] | [[en:Megaruuk]] | ||
Aktuální verze z 15. 8. 2015, 06:13
(Coraabia Artist: Chris Waller)
Rasa: Ruuk
Domovský svět: Annor
Masožravý gigant věků dávno minulých, megaruuk, obýval Annor již od Prvolomů před prvním štěpením kontinentů. Megaruuci tehdy doslova ovládli povrch planety a pomyslnou korunu králů potravního řetězce suverénně obhájili na všech třech annorských kontinentech. Běžný jedinec mohl dorůst výšky až devadesát metrů a vážit několik set tun, což megaruuka řadí mezi historicky největší ruuky v celé Xenozóně. S rozvojem civilizace se megaruuci pomalu vytrácí. Posledním útočištěm se jim stávají křemíkové ka-paiské pouště, o které Annořané neprojevují zájem, avšak zcela vyhovují megaruuckému způsobu lovu. Osamocení jedinci vyčkávali na kořist celé týdny ve stavu částečné hybernace. Jakmile však zachytí pach blížící se potravy, ihned vyrážejí do útoku.
Navzdory své síle a mohutnosti se ka-paiský megaruuk spoléhal při lovu především na moment překvapení. Útočil nečekaně ze své podzemní sluje, načež zaseknul svůj sekerovitý roh hluboko do těla oběti a následně jej vyrval i s velkými kusy tkáně. Oběť obvykle zahynula na vykrvácení či těžké trauma z hlubokých zranění. Megaruuk pak svou kořist zatáhl do podzemí, kde ji v poklidu pozřel.
Megaruuk byl Annory odjakživa obdivován i zatracován. Muži si jako symbol síly vyřezávali přívěsky ve tvaru megaruukova rohu, nejlépe přímo z rohoviny skoleného giganta. Dochovala se psaná svědectví o epických soubojích megaruuků s dyniry, které postup civilizací časem vyhnal na vyprahlý jih. Annořané jejich titánské střety vnímali jako přírodní pohromu a znamení konce světa.
