Zobrazit zdroj

[[File:Ibar_Virok_by_Tonatiuh_Ocampo.jpg|thumb|left|230 px|alt=A |Ceremoniální čepele [[Ibar]]ů disponují výkonným generátorem distorzního pole, jež narušuje strukturu pancířů a [[exoskelet]]ů - čepele tak pronikají nepřáteli stejně jako rybářův nůž [[klíman]]em.<br /> ([[:Category:Coraabia Artists|Coraabia Artist]]: '''[[Tonatiuh Ocampo]]''')]]
[[Category:Postavy]][[Category:Žoldáci]][[Category:Ibar]][[Category:Knížecí měsíc]][[Category:Jižní Mračno]]
'''Rasa:''' [[:Category:Ibar|Ibar]]

'''Domovský svět:''' [[Knížecí měsíc]], [[Jižní Mračno]]

'''Éra:''' [[časová osa|1160 Tu]] - [[časová osa|1494 Tu]]


Ibar Virok, první potomek [[Ibar Sigor|Ibara Sigora]], byl vypěstován v ukořistěném [[Qu-Puo|qu-puánském]] klonovacím slopu. Cenná technologie měla zajistit produkci dokonalého dědice, kterému kromě genů [[Ibar Sigor]] předá i paměťové otisky nabytých zkušeností a osobně jej zasvětí do umění války i mnoha dalších potřebných dovedností. Cílevědomý a sebejistý Virok však vyhledává vlastní způsoby, jak se zdokonalit. Při tréninku své úsilí raději věnuje ceremoniálním měsíčním čepelím než otcem preferovaným palným zbraním a zdá se, že mu víc záleží na prezentaci stylu než účinnosti útoku. Virok neopomine ani studium historie a základy politiky, které se později aktivně věnuje. Na rozdíl od [[Ibar Sigor|Ibara Sigora]] je výborným řečníkem a díky svému přirozenému charismatu si rychle získává přízeň svých poddaných.
 
Ibar Virok je od počátku své politické kariéry vášnivým sběratelem obleků, drahých šperků a zdobených [[exoskelet]]ů. Jakožto vážená osoba vždy dbá na svůj vzhled a nikdy se neobjevuje dvakrát ve stejném oděvu. Použité kusy podruhé neobléká, ale přesto je pečlivě uchovává. Od poddaných si Virok časem vyslouží přezdívku ''Leštič'' -  na veřejnosti totiž vystupuje v těch nejlesklejších oděvech. 
 
Na první pohled idylický vztah otce se synem byl jedním z prvních Virokových převleků. Zatímco [[Ibar Sigor|Sigor]] byl na svého potomka pyšný, marnivý Virok mu tento jednostranný vztah neoplácel, cítil se omezován otcovými pravidly a vlastně se nemohl dočkat jeho smrti. Oznámení [[Ibar Sigor|Sigorova]] skonu pod rouškou smutečních hostin Virok posléze bujaře oslaví. Sám nakonec umírá přirozenou smrtí v požehnaném věku 334 [[Tu]].

[[en:Ibar Virok]]