Makrafan
Rasa: mýtický tvor
Domovský svět: Khalfass
Éra: okolo 2300 Tu - současnost
"Straň se slabosti, straň se lítosti, jen tak dojdeš úsvitu, dítko Khalfassu. Noc se blíží a tvor párem svých bledých očí proniká hluboko do tvé duše. Dej si pozor, ať v ní nespatří strach či zbabělost, pak dnem i nocí zuřivě se tvého života domáhati bude, nenechá tě v klidu spočinout, dokud neuštve tě jako zvěř. Maska kryje jeho tvář, kdyby ji sňal, zaplavila by tě jen úzkost a zmar. Až zuby své on vykasá si z dásní, není již návratu a není již slov útěchy. Zlý sen se odehraje do konce jak má. Křič jak chceš, tvůj strach je však jen hudbou, slzy sladkým mlékem a tvá beznaděj jest jeho denním pokrmem, o kterém si on sám v houštích sní. Střez se. Střez se chvil, kdy přijde chlad a srázy nad Basaapem obsypány budou makrafany…" Balada o makrafanovi (autor neznámý).
Smyšlený démon makrafan plní v khalfasské mytologii především odstrašující funkci, zosobňuje trest za selhání či zbabělost. V Basaapu je makrafan pouhým strašidlem pro neposlušné děti, v khalfasské periferii však v jeho existenci věří i řada dospělých. Dodnes se traduje, že není dobré bydlet přímo pod převisy skal - makrafan se z nich může po nocích spouštět na střechy obydlí.
Studiem starých logů se můžeme dobrat původu legendy o makrafanech. Děsiví tvorové nepocházeli z Khalfassu, zřejmě šlo o rasu známou jako Ulkryi. Ulkryiové byli nechvalně známí pro svůj svébytný způsob krmení, kdy obětem zaráželi své vnější duté zuby očními kanálky do hlavy, aby oběti snáze vysáli mozek. Po čase z povrchu Khalfassu vymizeli, jejich podobenství ale přetrvalo dodnes.