Biraj
| Řádka 15: | Řádka 15: | ||
[[Annor]]ský lovec se jejímu naivnímu vyznání vysměje, u jeho lidu totiž existuje k ''Černým Očím'' zakořeněná hluboká nenávist. Biraj propadá zoufalství a vrhá se do rozbouřené řeky. Na poslední chvíli jí ale od smrti utonutím zachraňuje právě vzpříčený [[chaalk]]ový strom. Dívka se díky němu dostane do definitivní harmonie s okolní přírodou a sama se po čase stává její úplnou součástí. | [[Annor]]ský lovec se jejímu naivnímu vyznání vysměje, u jeho lidu totiž existuje k ''Černým Očím'' zakořeněná hluboká nenávist. Biraj propadá zoufalství a vrhá se do rozbouřené řeky. Na poslední chvíli jí ale od smrti utonutím zachraňuje právě vzpříčený [[chaalk]]ový strom. Dívka se díky němu dostane do definitivní harmonie s okolní přírodou a sama se po čase stává její úplnou součástí. | ||
| − | Interpretace konce pověsti se v různých opisech liší. Starší verze popisují, že Biraj splynula s [[chaalk]]em v samojediného posvátného tvora. Dnešní turistický průvodce vám spíš bude tvrdit, že se [[Baia|baiánská]] dívka nenávratně ztratila v oblastech místních pískolesů, kde zahynula. Ty po ní nicméně dodnes nesou své označení – ''Den Biraji'' | + | Interpretace konce pověsti se v různých opisech liší. Starší verze popisují, že Biraj splynula s [[chaalk]]em v samojediného posvátného tvora. Dnešní turistický průvodce vám spíš bude tvrdit, že se [[Baia|baiánská]] dívka nenávratně ztratila v oblastech místních pískolesů, kde zahynula. Ty po ní nicméně dodnes nesou své označení – ''Den Biraji'', což v překladu znamená cosi jako ''Věnováno Biraj''. |
Verze z 22. 9. 2012, 23:21
(Coraabia Artist: Michael Witmann)
Popis:
Rasa: Baia
Domovský svět: Annor
Éra: okolo 1400 Tu – 1427 Tu
Dodnes není jisté, zda jde o smyšlenou postavu baiánské mytologie, či zda sličná černooká dívka jménem Biraj skutečně žila. Pověsti ovšem hovoří jasně. Náčelník Damaaj měl čtyři dcery, kterým jednoho jitra nařídil, ať si dle své volby v okolních vesnicích vyhlédnou vhodného ženicha. Dívky se začaly předhánět v tom, která z nich k obřadnímu světlu přinese urostlejšího jinocha. Jediná Biraj otci odvětí, že žádného muže nechce – to se raději se provdá za první chaalkovník, který roste za listy osady. Rozzuřený otec jí za tuto troufalost vyžene z vesnice a dívka se zatoulá daleko od baiánských držav. Zde se na prahu smrtelného vyčerpání osudově setkává s lovci Bílých Očí, které dosud zná jen z pověstí. Do jednoho z nich se znenadání zamiluje, což je v baiánské společnosti nepřípustné.
Annorský lovec se jejímu naivnímu vyznání vysměje, u jeho lidu totiž existuje k Černým Očím zakořeněná hluboká nenávist. Biraj propadá zoufalství a vrhá se do rozbouřené řeky. Na poslední chvíli jí ale od smrti utonutím zachraňuje právě vzpříčený chaalkový strom. Dívka se díky němu dostane do definitivní harmonie s okolní přírodou a sama se po čase stává její úplnou součástí.
Interpretace konce pověsti se v různých opisech liší. Starší verze popisují, že Biraj splynula s chaalkem v samojediného posvátného tvora. Dnešní turistický průvodce vám spíš bude tvrdit, že se baiánská dívka nenávratně ztratila v oblastech místních pískolesů, kde zahynula. Ty po ní nicméně dodnes nesou své označení – Den Biraji, což v překladu znamená cosi jako Věnováno Biraj.
