Glauruuk
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| − | Jeden z prvních objevených [[ruuk]]ů v [[Xenozóna|Xenozóně]]. [[Annor|Annoři]] vždy měli z glauruuků velký respekt, prastaré anály je zmiňují jako nelítostné dravce, kteří se ovšem souhrou nešťastných okolností před dávnými věky navzájem vyhubili. Glauruuk dorůstal v kohoutku výšky bezmála dvou metrů a jediným stiskem čelisti dokázal překousnout svou oběť ve dví. Jeho napjatá, [[tri-buroten]]em sycená kůže prakticky nešla prorazit žádnou [[annor]]skou sečnou či bodnou zbraní. Při setkání s glauruukem bylo nejrozumnějším východiskem začít z plných plic křičet - | + | Jeden z prvních objevených [[ruuk]]ů v [[Xenozóna|Xenozóně]]. [[Annor|Annoři]] vždy měli z glauruuků velký respekt, prastaré anály je zmiňují jako nelítostné dravce, kteří se ovšem souhrou nešťastných okolností před dávnými věky navzájem vyhubili. Glauruuk dorůstal v kohoutku výšky bezmála dvou metrů a jediným stiskem čelisti dokázal překousnout svou oběť ve dví. Jeho napjatá, [[tri-buroten]]em sycená kůže prakticky nešla prorazit žádnou [[annor]]skou sečnou či bodnou zbraní. Při setkání s glauruukem bylo nejrozumnějším východiskem začít z plných plic křičet - glauruuci totiž disponovali ultracitlivým sluchovým aparátem a hlasité zvuky jim způsobovaly nepříjemné svalové tenze. Ne nadarmo se dlouhá staletí příslušníkům kmenů žijících na okrajích jejich lovišť přezdívalo ''AaiaKao'' (''Řvoucí sochy''). |
Stavy glauruuků během staletí vytrvale klesaly, což bylo bezpochyby způsobeno vynálezem akustických pastí, které [[annor]]ští lovci vytrvale rozmisťovali v jejich teritoriích. Situaci nepomohla ani vyhláška místního [[Annorský Dóže|dóžete]] – ten nalezl až obsedantní zálibu ve sbírání glauruuckých zubů a byl za ně ochoten štědře zaplatit. Jeho sbírka údajně obsahovala až dvanáct tisíc exemplářů. | Stavy glauruuků během staletí vytrvale klesaly, což bylo bezpochyby způsobeno vynálezem akustických pastí, které [[annor]]ští lovci vytrvale rozmisťovali v jejich teritoriích. Situaci nepomohla ani vyhláška místního [[Annorský Dóže|dóžete]] – ten nalezl až obsedantní zálibu ve sbírání glauruuckých zubů a byl za ně ochoten štědře zaplatit. Jeho sbírka údajně obsahovala až dvanáct tisíc exemplářů. | ||
| − | Osud glauruuků byl zpečetěn s příchodem [[ | + | Osud glauruuků byl zpečetěn s příchodem [[moiruuk]]a, který se na [[Annor]]u díky ideálním podmínkám dramaticky přemnožil a během několika dekád spásl všechny sirovodíkové výtrusnice, jež tvořily základní kámen výživy klíčového zdroje potravy glauruuků – [[Bektezon|Bektezona]]. Důsledkem toho se hladem šílení predátoři uchýlili ke kanibalismu a požrali se navzájem. |
[[en:Glauruuk]] | [[en:Glauruuk]] | ||
Verze z 7. 3. 2013, 10:41
(Coraabia Artist: Carlos Cabrera)
Rasa: Ruuk
Domovský svět: Annor
Éra: ? - okolo 750 Tu
Jeden z prvních objevených ruuků v Xenozóně. Annoři vždy měli z glauruuků velký respekt, prastaré anály je zmiňují jako nelítostné dravce, kteří se ovšem souhrou nešťastných okolností před dávnými věky navzájem vyhubili. Glauruuk dorůstal v kohoutku výšky bezmála dvou metrů a jediným stiskem čelisti dokázal překousnout svou oběť ve dví. Jeho napjatá, tri-burotenem sycená kůže prakticky nešla prorazit žádnou annorskou sečnou či bodnou zbraní. Při setkání s glauruukem bylo nejrozumnějším východiskem začít z plných plic křičet - glauruuci totiž disponovali ultracitlivým sluchovým aparátem a hlasité zvuky jim způsobovaly nepříjemné svalové tenze. Ne nadarmo se dlouhá staletí příslušníkům kmenů žijících na okrajích jejich lovišť přezdívalo AaiaKao (Řvoucí sochy).
Stavy glauruuků během staletí vytrvale klesaly, což bylo bezpochyby způsobeno vynálezem akustických pastí, které annorští lovci vytrvale rozmisťovali v jejich teritoriích. Situaci nepomohla ani vyhláška místního dóžete – ten nalezl až obsedantní zálibu ve sbírání glauruuckých zubů a byl za ně ochoten štědře zaplatit. Jeho sbírka údajně obsahovala až dvanáct tisíc exemplářů.
Osud glauruuků byl zpečetěn s příchodem moiruuka, který se na Annoru díky ideálním podmínkám dramaticky přemnožil a během několika dekád spásl všechny sirovodíkové výtrusnice, jež tvořily základní kámen výživy klíčového zdroje potravy glauruuků – Bektezona. Důsledkem toho se hladem šílení predátoři uchýlili ke kanibalismu a požrali se navzájem.
