Glauruuk

Z Coraabopedia | Souborná encyklopedie coraabského multivesmíru
Přejít na: navigace, hledání
A
Slovo glau (tuhý) nakonec prorazilo až do obecné annorské mluvy. Dodnes připomíná nepoddajnost a extrémní odolnost glauruukovy kůže.
(Coraabia Artist: Carlos Cabrera)

Rasa: Ruuk

Domovský svět: Annor

Éra: ? - okolo 750 Tu


Jeden z prvních objevených ruuků v Xenozóně. Annoři vždy měli z glauruuků velký respekt, prastaré anály je zmiňují jako nelítostné dravce, kteří se ovšem souhrou nešťastných okolností před dávnými věky navzájem vyhubili. Glauruuk dorůstal v kohoutku výšky bezmála dvou metrů a jediným stiskem čelisti dokázal překousnout svou oběť ve dví. Jeho napjatá, tri-burotenem sycená kůže prakticky nešla prorazit žádnou annorskou sečnou či bodnou zbraní. Při setkání s glauruukem bylo nejrozumnějším východiskem začít z plných plic křičet - glauruuci totiž disponovali ultracitlivým sluchovým aparátem a hlasité zvuky jim způsobovaly nepříjemné svalové tenze. Ne nadarmo se dlouhá staletí příslušníkům kmenů žijících na okrajích jejich lovišť přezdívalo AaiaKao (Řvoucí sochy).

Stavy glauruuků během staletí vytrvale klesaly, což bylo bezpochyby způsobeno vynálezem akustických pastí, které annorští lovci vytrvale rozmisťovali v jejich teritoriích. Situaci nepomohla ani vyhláška místního dóžete – ten nalezl až obsedantní zálibu ve sbírání glauruuckých zubů a byl za ně ochoten štědře zaplatit. Jeho sbírka údajně obsahovala až dvanáct tisíc exemplářů.

Osud glauruuků byl zpečetěn s příchodem moiruuka, který se na Annoru díky ideálním podmínkám dramaticky přemnožil a během několika dekád spásl všechny sirovodíkové výtrusnice, jež tvořily základní kámen výživy klíčového zdroje potravy glauruuků – Bektezona. Důsledkem toho se hladem šílení predátoři uchýlili ke kanibalismu a požrali se navzájem.

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Kategorie
Odkazy
V jiných jazycích
Nástroje