Bael

Z Coraabopedia | Souborná encyklopedie coraabského multivesmíru
Přejít na: navigace, hledání

V překladu z coraabish znamená bael cosi jako kost.

Bael je moderní označení pro příslušníka exotického národa kostěných bytostí na selenio-křemíkové bázi.

Baelové sami sami sebe nazývali Baëch Bahöf – (volně přeloženo jako Kosti předobrazu světa) Vyvinuli se z prastarého etnika, známého jako Du'Bael (známí také jako Divoké Kostry). Jejich skutečný původ dosud není zcela objasněn.


Obsah

Historie

Coraab, Střední Skládka.

A
Typický představitel rasy Bael. Po tisících Tu vývoje na Coraabu se Baelové doslova "obrousili" do antropomorfní podoby.
(Coraabia Artist: Toronn)

Díky tenké ozonosféře a vysokým teplotám na Skládce degeneruje nejrychleji v oblasti rovníku – vznikají tzv. Rezavé duny. Právě zde se v extrémně nehostinných podmínkách okolo –11 000 Tu objevují první Du'Baelové. Pradávní předchůdci dnešních Baelů brzy expandují i do zbytku Coraabu – někteří se setkávají s neživými a pomáhají jim v jejich věčných kmenových válkách.

O tisíce Tu později přilétají Těžaři a rychle si podmaňují celou planetu. Některé Divoké kostry se přidávají na jejich stranu, většina se drží stranou a Těžařům se úzkostně vyhýbá. Okolo 600 Tu se poslední příslušníci Divokých koster definitivně odvracejí od drsného a útrpného života v okolí velkých talských kolonií a opouštějí civilizaci.

Od té doby o tomto tolika tajemstvími opředeném národu nikdo neslyší, Divoké kostry se nakonec stávají jen pouhou vzpomínkou, fragmentem časů dávno minulých.

O bezmála 1500 Tu později se Du'Baelové zcela nečekaně vynořují z pustin Rezavých dun a navazují kontakt s proměněnou coraabskou společností.

2031 Tu - do C'Ory dorazí delegace přímo z dob pradávných. Du'Baelové, tyto tolika tajemstvími opředené bytosti, jež zásadně ovlivnily výsledné uspořádání sil během válek neživých států, nyní žádají o plnohodnotné zařazení do coraabské společnosti. Jaké pohnutky je k tomu vedly? Odkud se tito tvorové vlastně na Coraabu vzali? Pro společnost vyvstalo mnoho otázek, příběhy o nelítostných Divokých kostrách a jejich spojencích Atomech patřily do škatulky pohádek pro děti či logů coraabské historie.


Jsou jich veletucty. Jejich technologie je přinejmenším udivující, znají události v planetárních dějinách dávno zapomenuté a mluví prazvláštním starým dialektem, se kterým se součastná xenolingvistika jen obtížně potýká. Nemají zbraně, nebo je alespoň očividně nechtějí použít. V součastnosti na půdě Generálního úřadu pro xenologii a asimilaci (později také známý jako Generální Xenos) probíhají zuřivé diskuse o tom, jak celou situaci diplomaticky řešit. Jedno je jisté již od chvíle, kdy přišli. Chtějí vyjednávat.

log Budda-Ptiik, 31L|3|2032 (archivní vydání, redigováno)


Devatenáct let Těžby stačilo k tomu, aby se potomci Divokých koster integrovali do coraabské společnosti. Vedoucí představitelé Těžařského Konsorcia i centropolitní vlády zasedli k jednomu stolu s Nejvyšším skelethorem a společně signovali dobře známý Caorský pakt, který natrvalo a nenávratně zplnohodnotnil Baely (toto oficiální zjednodušené označení v coraabish zdomácnělo již v prvních létech po příchodu Koster do C'Ory) coby rovnocenné a etnicky suverénní Coraabiany. Potomkům Divokých koster bylo po letech pří a neshod konečně umožněno vstoupit do politiky i soudobého byrokratického aparátu. O dva roky později získalo v centropoliních volbách politicky nevyhraněné hnutí Iel-Eböofa uspokojivých 14 % hlasů.

Baelové už po svém triumfálním příchodu do "civilizace" objasnili řadu nesrovnalostí a velkých otázek. Ukázalo se, že toliko opomíjená obrovská zpustlá území v oblasti rovníku, jež odedávna pro svou nepříznivost podnebí a absenci zdrojů surovin či významných skládkových ložisek nepřitahují mnoho pozornosti, mohou skrývat vyspělou a plně rozvinutou civilizaci. Du'Baelové směřovali svůj vývoj a zájmy dovnitř své společnosti a zcela ztratili potřebu jakékoliv komunikace či kontaktu s okolním světem. Tato "centrosterizace" zajistila po dlouhou dobu Divokým Kostrám prosperitu, apolitizaci a naprosto nezávislý technologický rozvoj. Jejich vědomosti o Coraabii a některých vysoce pokročilých technologiích doslova vyrazily dech tehdejším odborníkům a výrazně akcelerovaly vývoj mnoha vědeckých disciplín. Kostry svou technologii neskrývaly, ba naopak – samy byly natolik uchváceny coraabským urbanismem, politicko-byrokratickým systémem a veřejným životem vůbec, že vydaly své rozsáhlé logy zbytku Coraabu zcela bez nároků na jakoukoliv odplatu. Jediné, co zůstalo veřejnosti dodnes důkladně skryto, byl důvod, proč se vlastně tento fascinující národ vydal přes půl světa po tolika a tolika Tu totální izolace, aby splynul se zbytkem globalizované společnosti. Všechna média ještě dlouhé měsíce po příchodu Du'Baelů psala jako o přízracích z učebnic histopisu nebo národu z moře rzi.

Dnešní Baelové už motivace a záměry svých prapředků možná ani neznají. Jako mnoho dalších ras srostli s coraabskou společností natolik pevně, že do ní dnes prostě neodmyslitelně patří – stejně jako neživí či Těžaři. Jejich výjimečná fyziologie jim umožnuje vynikat obzvláště v rizikových oborech a disciplínách jakými jsou například elitní policejní složky, armáda, hasičské sbory či práce v těžkém průmyslu. Ne nadarmo existuje na Coraabu folklórní pořekadlo tvrdý jako dobře pěstěná kost.

Baelové se do coraabské společnosti velmi rychle asimilovali, fascinováni technologiemi globalizovaného světa. V průběhu dějin se to neobešlo bez komplikací, xenofobní období spějící k národnostním předsudkům střídaly dekády klidu. Ostatní obyvatelé (a obzvláště však zástupci nejrůznějších církví a sekt) se totiž Baelů často báli – nebo jimi naopak hluboce opovrhovali. Povětšinou to bylo způsobeno fatálním nepochopením složitého (a od většiny jiných ras tolik odlišného) způsobu života či strachu z jejich nevypočitatelného chování. Jak už to tak bývá, společnost se po čase přizpůsobí, absorbuje cizorodý prvek a začne jej považovat za sobě vlastní. V případě Baelů tomu tak bylo vzájemně.

Nejvýznamnějším obdobím coraabské historie pak pro Baely představovalo období tzv. Padesátiletého Skeletátu.

Fyziologie

Baelové jsou výrazně individualistickým národem a to v mnoha aspektech. Nerozlišují mezi sebou pohlaví (protože žádné nemají) a množí se mimotělně bez mísení dědičné informace. Jejich tělo řídí výkonné a složité ganglium, rozprostřené do celého těla. Tento existenciálně důležitý orgán protkává každého jedince biliony ultratenkých vlásečnic spletených do složitých systémů. Právě díky nim Baelové cítí unikátní souznění se svým tělem a dokáží jej telekinetickými rozkazy vedenými do senzorů (koncových bodů kosterních vlásečnic rozesetých v neuvěřitelném množství po celém těle) řídit. Pohyb a přenos informací tedy nepřenáší svalstvo a nervová soustava, ale složitý telekinetický most vypočítávaný a korigovaný křemíkovým orgánem Hüech, bezpečně uloženým v odolné lebce.

Tento soubor fyzikálních jevů se dá u Baelů zjednodušeně považovat za existenci. S některými poznatky si však dodnes xenologická obec nedokáže poradit.

Bael slyší, vidí, cítí (jeho vnímání vůní a pachů je však diametrálně odlišné od takového, jaký známe my) a má vyvinutý téměř dokonalý hmat. Nemá chuť, což je způsobeno prostým faktem, že nepotřebuje přijímat potravu, tekutiny – dokonce ani nedýchá atmosferický vzduch. Nemá párové zrakové orgány, dokáže však pomocí vysoce pokročilé echolokace skvěle definovat prostor okolo sebe. Vše zajišťují vlásečnicové projekční senzory tvořící část křemíkového orgánu Hüech. Ten registruje okolní prostředí a informace projektuje Baelovi dovnitř. Kostry de facto vidí do všech stran. Citlivě vnímají radiaci i magnetické pole. Nejnadanější jedinci dokonce zachycují přítomnost neutrin v okolním prostoru.

Mluví, protože chtějí normálně komunikovat s okolím. Je však prokázáno, že mezi některými Baely v minulosti existovaly telepatické mosty - pokud však touto schopností někdy národ disponoval, nyní u něj naprosto zakrněla. Jejich původní jazyk se skládal ze zvuků způsobených cvakáním komunikačních zubů (které tvoří šest mírně zvětšených speciálních zubů v zakrnělém chrupu, které různorodým stisknutím čelisti vydává širokou paletu komunikačních prvků). Jak se ale Baelové integrovali do globalizované společnosti, vytvořili si pro vlastní potřebu technologicky vyspělý hlasový syntetizátor řeči, který je jim krátce po zrození vložen do ústní dutiny a napojen na orgán Hüech.


Rozmnožování

Když se Bael rozhodne ke stvoření potomka, vylomí si ze svého těla tzv. pohlavní kost, kterou tvoří jedna ze dvou nosných nožních kostí a je jednou z nejdelších v těle. Bael se po dobu utváření potomka většinou dobrovolně vzdá své mobility a upadá do dlouhodobého transu. Část těla po odtržení zase dorůstá a to zhruba stejnou dobu, po kterou se utváří nový jedinec. V pohlavní kosti je uložena složitá vlásečnicová soustava, po orgánu Hüech jde o druhý nejkomplexnější orgán v těle. Jejím vylomením se v kosti uvolní látky důležité pro tvorbu nové kostní hmoty. Pohlavní kost je v rámci rozmnožování pravým unikátem. Během necelého Tu z tohoto orgánu doroste nový Bael s totožnou dědičnou informací jako jeho "rodič". Jeho tělesná schránka doroste do normální velikosti během několika dalších Tolů od jeho procitnutí (rodící se Bael je udržován v umělém kómatu do té doby, dokud se mu neutvoří dostatečně propletené ganglium, kdyby byl během tohoto citlivého období probuzen, vedlo by to k nenávratným defektům).

Jak Bael stárne, jeho mléčně bílý skelet šedne. Jedinec se dožívá průměrného věku 200 – 250 Tu. V coraabských dějinách však existují kastovně vysoce postavení skelethorové, kteří svým věkem přesáhli magickou hranici půl tisíciletí. Pohlavní kost je připravena ke stvoření nového potomka průměrně jednou za osmdesát Tu. Je tedy jasné, že každý nový přírůstek do komunity znamená velikou událost. Baelové drží své stavy ve zhruba stejných číselných hodnotách po celá staletí. Množí se v rámci zachování rodu, nedá se však mluvit o nějakých populačních explozích.

Kultura a tradice

Baelové žijí ve specifických společenstvech. Neexistuje jediný doložený případ soužití Baela s příslušníkem jiné rasy – odlišná mentalita, vnímání života i rozmnožovací procesy to prostě nedovolí. Nemají pohlaví, tudíž nezakládají rodiny v pravém slova smyslu. Svou pozici ve vztahu určují na základě dominance, ne fyziologické vybavenosti. Baelové mají city, prožívají smutek stejně jako strach, protože si je dokázali v průběhu staletí života stráveného mezi ostatními organismy ve svých složitých myšlenkových strukturách vypěstovat (jsou mistry v asimilaci, mají to v sobě zakódované). Jsou monogamní i polygamní, jednoho partnerského svazku se může dle odvěké tradice účastnit až pět jedinců.


Hlavou mi duní rytmické cvakání odříkávajících Skeletalů. V hale se prakticky nedá dýchat, okolní prostor vyplňuje dusivý dým stoupající z masivních kadidelnic, v mlhavém oparu se zřetelně rýsují siluety vyzáblých postav. Napočítal jsem jich tu čtyřicet, možná padesát. V popředí toho všeho vidím tři Baely mlčky klečící vedle sebe. Jejich tělesné schrány lemují obřadní symboly a pečlivě natřené příčné černavé pruhy. Lebky mají čelem opřené o podlahu, těla zaoblená do hlubokého úklonu. Nehýbají se. Přichází skelethor. Jako jediný z přítomných je oblečen, trup mu halí zdobené obřadní rouno. Předstupuje před trojici a čelisti mu začnou cvakat. Promlouvá ke všem přítomným, samozřejmě mu nerozumím ani slovo. Mám problém v tomto životním prostředí vůbec udržet vědomí, dým mi prosakuje žábrami a nepříjemně dráždí. Zasvěcovací obřad, odnepaměti známý jako lámání kostí, právě začíná…

Logy cestopisce, Qan Koolai (redigováno)


Během tzv. lámání kostí dojde mezi křemíkovými mozky Baelů, kteří chtějí utvořit partnerský svazek, ke složité a doposud vědecky jen pramálo objasněné reakci. Pokud je obřad vykonáván poprvé, organismus jedince se během něj stane dospělým v pravém slova smyslu a od této chvíle je schopen přivést na svět potomka. Zároveň se mu mění jméno i status. Hovorově řečeno – z "kosti" (Bael) se stane "kostroun" (Ba-el). Jméno je symbolicky zlomeno pomlčkou a změní se jeho výslovnost. Uveďme si příklad. Bael Watson potkal před léty Baela Manfreda. Po čase k sobě tito dva jedinci ucítili citové pouto. Absolvovali lámání kostí, během kterého si vyznali svou vzájemnou náklonnost. Nově vzniklý pár tvoří Bael Wat-Son a Bael Man-Fred.

Baelové jsou stále v jádru značně individualistickou a elitářskou rasou. Podle toho také vypadá jejich reprodukce – množí se vegetativně a s jedinou dědičnou informací – nedochází tedy k interpersonálnímu oplodnění. Dominantní jedinci s nejkvalitnější dědičnou informací v partnerském svazku plodí potomky na úkor slabších. Dějiny Baelů jsou tedy dějinami výrazných autorit. Slabí a neprůrazní jedinci zemřou a prakticky nic po nich nezbyde.

Významní Baelové

Zajímavosti

  • Vědci s oblibou spekulují o existenci tzv. Vyšších Koster, s oblibou nazývaných Nu'Bael. Údajně má jít o původní, nezdegenerované předky coraabských Baelů. Konspirátoři Nu'Baelům obvykle přisuzují božské vlastnosti či je staví do čela nejrůznějších tajných mocenských uskupení, které si dávají za cíl ovládnout celou Coraabii. Jediným známým příslušníkem Nu'Baelů je pak údajně Bael jménem Vrzač.

Související odkazy

Skeletát | Seznam všech známých Baelů

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Kategorie
Odkazy
Nástroje