Ibar
Obsah |
Původ
Ibar je prastarý rod, pocházející z oblastí Jižního Mračna. Ibar Sigor, císařský neo-gardista a dávný zakladatel této kdysi slavné a mocné dynastie dostal za své služby lénem od svého pána Quagh-Pua, Proroka-Císaře Sedmi Svatých Světů, neveliký měsíc obíhající okolo odlehlé zemědělské planety. Šílený Prorok-Císař ale nakonec po letech despotické teokracie padl - to už Ibar Sigor dávno stál ma opačné straně barikády. Po krizovém válečném období začalo jeho malé knížectví vzkvétat. Domovská planeta poskytovala časté a nadprůměrné sklizně a zakrátko se Ibarův měsíc honosil bohatě zdobeným palácem. Nastala éra prosperity.
Po smrti Ibara Sigora sláva rodu Ibar nadále rostla. Na knížecí stolec v Jižním Mračně nadále usedalo mnoho dalších generací jeho více či méně úspěšných klonů. Po bezmála dvou miléniích došlo ke krizi. Ibar Kador (syn oblíbeného Ibara Sidura) se neukázal jako schopný vládce. Situaci nepomohlo ani velké planetární zemětřesení v 2915 Tu, které na nějaký čas zcela ochromilo místní ekonomiku. Kadorova neuvážená rozhodnutí o zbytečně vysokém zadlužení tak malého a neflexibilního knížectví postaveného na starých tradicích způsobilo kolaps infrastruktury. Stále více šílený Kador se začal terorizovat své okolí i obyvatelstvo knížecího měsíce až se nakonec za zdmi svého paláce stal terčem atentátu. O následnictví titulu měsíčního knížete se strhl ostrý spor mezi třemi zbylými bratry: Ibarem Mortalem, Ibarem Dornem a Ibarem Lutonem. Tzv. Bratrská válka trvala čtyři roky, ale zvítězivší Ibar Dorn postavil strádající panství opět na nohy.
Téměř tisíc let od Dornova nástupu se jeho prapotomkovi Ibarovi Rejo narodil syn Ratan.
Rodová linie
- Ibar Sigor
- Ibar Virok
- Ibar Sidur
- Ibar Kador
- Ibar Mortal
- Ibar Dorn
- Ibar Luton
- Ibar Rejo
- Ibar Kira
- Ibar Ratan
Významní Ibarové
Ibar Ratan
Ibar Ratan je velmi rozporuplná postava. Po svém předchůdci zdědil dravost, lstivost a neústupnost (Ibarové nemají manželky, jejich rod je čistě patriarchální a potomci se klonují v inkubačních lóžích, ženy mají na knížecí měsíc přísně zakázaný vstup), ale genobanka rodu Ibar mu do vínku dala i jednu atypickou vlastnost – nezávislost. Bylo to poprvé v historii, co privilegovaný syn odmítl převzít od otce knížecí titul. Pro všechny to byl značný šok. Tehdy třicetiletý Ibar Ratan dostal špičkové vzdělání na prestižních univerzitách a pečlivě se cvičil jak v politických, tak bojových a technologických disciplínách. Ale ambiciózní Ratan prostě otci jednoho dne sdělil, že jej aristokratická etiketa a rituály spjaté s udržováním panství rodu Ibarů nebaví. Ibar Rejo byl v šoku, situaci však vyřešil nekonfliktně a po svém. Na knížecí stolec usedl druhorozený syn, Ibar Kira. Ratan se vydal na cesty po cizích světech.
Během pátého roku Ibarova exilu Ibar Kira nešťastnou náhodou zahynul během tradičního lovu měsíční zvěře a tato smutná zpráva se donesla až k uším zcestovalého šlechtice, který v tu dobu sídlil na Ulgoru. Obyvatelé knížectví včetně stárnoucího Ibara Reja očekávali, že po této události Ratan konečně splní svou rodovou povinnost, ale z Ulgoru stále nepřicházela žádná odpověď. Ibar Ratan, zarmoucený smrtí svého bratra, se odmlčel.
Lord Rejo učinil neobvyklé rozhodnutí, které vyvolalo pozdvižení, ale jak sám prohlásil, nedalo se v danou dobu nic jiného dělat. Znovu usedl na knížecí stolec a svým poddaným garantoval, že po jeho smrti Ibar Ratan zcela jistě nastoupí na jeho místo. Ale i kdyby chtěl, nemohl svůj slib dodržet. V 4237 Tu přistává poblíž ibarského Měsíčního paláce techno-loď Nu´Khnuzuukových akolytů.
Bitva byla krátká a tragická. Fanatičtí akolyté byli v menšině, ale jejich technologická převaha se projevila jako osudná. Pomocí generátorů Tech-Tmy zdecimovali měsíční vegetaci a zatlačili přeživší obyvatelstvo do paláce. Ještě než dorazily posily z planety, palácovými chodbami se mezi gardisty jako lavina šířila zpráva, že Ibar Rejo padl v boji o západní křídlo. Přilétající flotila planetárních jednotek sice konflikt zvrátila na svou stranu, ale knížeti již nebylo pomoci. Jeho tělo bylo natolik poničené, že možnost reinkarnace nepřipadala v úvahu. Celý národ plakal pro ztrátu posledního Ibara, jelikož shodou okolností čtyři dny po bitvě dorazila k vyděšeným podanným zpráva z Ulgoru, že Ibar Ratan zemřel na marrdacký mor.
V té době však Ibar Ratan v ulgorském systému dávno nebyl. Jeho fingovaná smrt byla nezbytná. Po událostech na Sulcottu (jedno z nejznámějších Ibarových dobrodružství) Ratan upevnil styky s ulgorským podsvětím, což se mu stalo osudným. Ulgorský meta-král Xul Bi-Gok jej obvinil z velezrady a nařídil jeho smrt. Ratan v tajnosti uprchl z planety a svým potenciálním pronásledovatelům zanechal ve své rezidenci mrtvý klon infikovaný smrtící chorobou. Meta-král byl spokojen, že Ibar Ratan zemřel dílem osudu, protože si se smrtí mladého šlechtice nechtěl špinit ruce. A právě tuto novinu poslal se zlomyslným úsměvem na rtech do jeho rodného knížectví, zatímco skutečný a stále živý a zdravý Ratan překročil hranice Kosmopolitních světů.
Ibar Ratan dosud netušil, co se na jeho rodném světě stalo. Prostě jen usoudil, že přišla vhodná doba na nové dobrodružství. Po přistání na Aganu vyřešil potřebné formality (jinak řečeno poskytl několik úplatků) a zakrátko se úředně stal plnohodnotným občanem - kosmopolitou. Začal se porozhlížet po nějakém osobním uplatnění.
Ibar Ratan nikdy nebyl bezcitný padouch (spíš jen působí poněkud povýšenecky). Vždy s nadšením zkoušel, co mu nabídla příležitost - bez ohledu na následky. Zoufale chtěl být vším, jenom ne otrokem aristokratické etikety. Na svůj šlechtický titul byl sice patřičně hrdý, ale jen proto, že mu společně s jeho tučnými konty zajišťoval zajímavé příležitosti a činil jej nadřazeným, atypickým a selektovaným jedincem mezi ostatními.
V minulosti zkusil mnoho profesí – působil jako ochranka mocného Donk Monoroka, galapka, spekulant na xotové burze, profesionální xenolovec… ale ze všeho nejvíce se mu zalíbila práce Ligana v Kosmopolitních světech, kterou mu nakonec v 4231 Tu nabídl samotný Ligan Donner.
Týmová práce sice nikdy nebyla jeho partií, ale v boji za Ligu našel značné uspokojení. Za krátkou dobu se stal velitelem Týmu 9, který se pod jeho vedením proslavil po celé planetě. Ibar Ratan se svým mimořádným taktickým nadáním a smyslem pro rychlé a exaktní vyhodnocení krizové situace prostě dělal přesně to, pro co měl ideální předpoklady. Dál se cvičil v bojových dovednostech (obzvláště efektivní je technika měsíčního E-ke, kterou vymyslel na základě svých bohatých bojových zkušeností sám otec-zakladatel Ibar Sigor a kterou Ratan velmi dobře ovládá). Ze svých zdánlivě bezedných finančních zdrojů pro sebe pořizoval ta nejmodernější technologická zařízení a vybavení, které bylo zrovna pro výkon povolání zapotřebí.
Po třech a půl letech ve službě přišly zprávy z panství rodu Ibar.
Ratan se o tom všem dozvěděl jen náhodou, záměrně se po celou tu dobu vyhýbal veškerým informacím, které přicházely od jižního Mračna. Často myslel na smrt bratra, ale nechtěl si dělat hlavu s tím, co se právě v měsíčním paláci děje.
Jednoho rána to ale nevydržel a v ústředí Ligy nakalibroval sub-net směrem ke svému domovskému světu. Jaké bylo jeho zděšení, když zjistil, že na domovském světě zůstala nadobro přerušena linie rodu Ibar, jeho otec zemřel v boji a panství bylo rozděleno provizorní radou byrokratických tetra-králů! Ibar se náhle ocitl před velmi obtížnou volbou – má překonat svůj odpor k ustaranému a zodpovědnému životu měsíčního knížete a navrátit své zemi linii předků nebo si dál nezřízeně užívat vzrušující dobrodružství uprostřed tohoto cizího světa a přenechat doma vládu byrokratům? Ratan neváhal. Hluboce zarmoucený otcovým nedobrovolným odchodem do říše měsíčního svitu si uvědomil, že to, co koluje jeho žilami je krev rodu Ibar. V tajnosti a s těžkým srdcem opustil Ligu i Kosmopolitní světy a vydal se na dlouhou cestu.
Několik měsíců poté přistála na knížecím měsíci malá loď cizího původu. Její pasažér se nechal předvést před udivené vladaře a před všemi zúčastněnými prohlásil, že přišel po právu převzít knížecí stolec. Požádal zmatené tetrakrále o okamžitou a bezpodmínečnou abdikaci. Každý z přítomných samozřejmě posledního z Ibarů poznal. Mnozí ale byli natolik zmanipulovaní dezinformacemi, že pokládali Ratana za podvodného klona a stále lpěli na oficiální verzi, že pravý Ibar Ratan zemřel před léty na Ulgoru. Samozřejmě se našlo nemalé procento těch, kteří Ratanovu vyprávění o jeho působení v Kosmopolitních světech věřili, ale jednomyslné rozhodnutí všech čtyř tetra-králů znělo: Rod Ibar nebude obnoven. Vláda absolutistů skončila a není vhodné znovu naivně centralizovat moc do rukou knížat. Názory se značně různily, v měsíčním paláci (který nyní fungoval jako centrum vládnoucího byrokratického aparátu) i po celé planetě, okolo které obíhal, se vedly ostré spory a propukaly vášnivé debaty ohledně vladařských nároků nově nalezeného syna zesnulého Ibara Rejo, ale zdrcený Ibar Ratan cítil, že prohrál. Namísto triumfálního návratu mu v ústech čpěla pachuť porážky.
Ibar rezignoval na své snahy a vrátil se do Kosmopolitních světů. Zde jej čekala další šokující zpráva. V jeho nepřítomnosti došlo během jedné z misí k úmrtí dvou členů z jeho týmu. Kromě toho byl jeho odlet natolik náhlý, že nikdo nevěděl, kam vlastně Ratan zmizel. Ligan Donner byl vztekem rozpálený doběla. Ibar dostal druhou šanci, ale byl natrvalo suspendován z pozice velitele Týmu 9 a převelen jinam.
Členství v Týmu 1 není pro Ratana zrovna šťastnou volbou. Frenetický Ligan Qukkk jej vyčerpává svými neustálými vědeckými přednáškami, Ligan Kazaar je podle něj maniakální rocht s bláznivým klackem v ruce a Ligan Sonar troska, které se nehodlá podřizovat, ani kdyby mu čelo pomazal svým nalubrikovaným jazykem sám robopapež z Khoptidu. Ibar Ratan byl donucen podruhé ve svém životě ustoupit a nechat rozhodovat jiné - a to se mu víc než nelíbí. Od ostatních členů týmu se snaží držet si povýšenecký odstup, jen velmi nedobrovolně spolupracuje a dá to vždy patřičně najevo.
Ibar Ratan, v současnosti poslední a jediný žijící příslušník prastarého a slovutného rodu Ibar v tichosti vyčkává, až znovu přijde jeho příležitost.
